Martin Bednařík

Moje cesta do PSG nebyla přímočará – vyučil jsem se zedníkem a následně jsem nastoupil na pilu. Ta však v roce 1997 zkrachovala, tak jsem šel na úřad práce a tam jsem na nástěnce uviděl inzerát na pozici betonáře v PSG. Hned jsem si vzpomněl, jak jsem při závěrečných zkouškách na škole měl otázku na železobetonové konstrukce. A vidíte, nakonec jsem s touto oblastí spojil celý následující pracovní život.

První dny byly samozřejmě náročné, člověk se musel všechno naučit. Důležité ale bylo, že mě ta práce od začátku bavila. Začínal jsem u sendvičových prvků, které jsme dodávali do Německa, a postupně jsem si prošel vším, co výroba nabízí. Kromě toho jsem byl i na tři měsíce v Rusku, nějakých 300 kilometrů od Moskvy, kde bylo přes den i -30 °C.

Za ty tři dekády bych všechny zakázky rozhodně vyjmenovat nedokázal, protože jich byla celá řada, ale vybavím si třeba prefa prvky na stavbu obchodních center pro Kaufland, konstrukce hlediště v O₂aréně nebo CTP parky.

Na naší práci se mi líbí, že není monotónní. Každý prefabrikovaný prvek je jiný, vyrábíme standardní prvky i atypy. Změna je pro mě vzpruha. Každá forma vyžaduje soustředění, odpovědnost a pečlivost, kterou považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností betonáře. Od přípravy a očištění formy přes kontrolu armatury až po samotnou betonáž musí všechno sedět. Stačí něco přehlédnout a na výsledku je to hned poznat.

Dnes už dva roky na prefě působím jako mistr výroby. Mým úkolem je kontrolovat připravenost forem, dohlížím na správný postup, případně upozorňuji na nedostatky a novým kolegům ukazuji, jak se má práce dělat. Pro mě osobně byl velkým mentorem Zdeněk Macík, který už odešel do důchodu a který mě všechno naučil. Teď se to podobně snažím předávat dál.

V PSG jsem ale nenašel jen stabilní práci. Já jsem se na prefě dokonce oženil! Poznal jsem tady sympatickou jeřábnici, kterou jsem si později vzal a jsme manželé už přes 20 let. Manželka je také stále ve firmě, pracuje nyní jako železářka, se kterou váže betonářskou výztuž už i naše dcera. Kromě toho ve svařovně dělá můj bratr. Ano, trochu jsem ten koncept rodinné firmy povýšil…

Za ty roky v PSG jsem zažil lepší i horší období. Co mě ve firmě drží nejvíc? Kdysi jsem od jednoho kolegy slyšel větu: „Ty máš ale blbý koníček.“ A měl pravdu. Práce na prefě mě baví dodnes, protože je tvůrčí a je za ní vidět hmatatelný výsledek.